Abstrakt
Materiálově založené studie v monografii se zaměřují na různorodé případy a typy polemik a zároveň na aspekty polemiky jako žánru v české literatuře v období od poloviny osmdesátých let 19. století do desátých, resp. dvacátých let 20. století. Z literárněhistorického hlediska je polemika nově představena jako svébytný žánr, jehož podstatu vyznačuje rovnomocné působení dialogu a nerozumění a který lze charakterizovat zvláště tématem (nesouhlas a střet, který je sám koneckonců předmětem), strategií (prosazení), funkcí (vítězství) a stylovou i form ální vyhraněností.
Jde o žánr se zvláštní pamětí, sebestředný a sebestvrzující, o žánr synkretický, působící prostřednictvím textů různorodého založení, o fenomén na pomezí diskurzivních praktik, oborů a společenských kontextů. Podobně jako se pohybuje na žánrovém pomezí, překračuje polemika pole literatury (umění) a prolíná se se sférami mimouměleckými.
Je rovněž prostorem neoddělitelného prostupování a konfrontací osobního a věcného, soukromého a veřejného. Sledujeme-li kritiku a polemické konfrontace v rámci historie kritického myšlení na přelomu 19. a 20. století, nemůžeme se přitom vyhnout otázce modernismu.
Z hlediska vztahu mezi množstvím nalezitelných stop původních sporů a možností jejich současné interpretace v nové, nutně hodnotící perspektivě je téma polemiky nosné pro plastičtější obraz české literatury přelomu 19. a 20. století v širším záběru, proměňující se situace literárních, uměleckých a společenských vztahů. Publikace je doplněna přehledem nejdůležitějších polemik ve sledovaném období s podrobnou bibliografií.