Text pojednává o teorii zdraví u Georgese Canguilhema a ukazuje vliv Friedricha Nietzscheho na jeho práci a možné paralely v pojetí zdraví u obou autorů, jakými jsou například důraz na individualitu nemocného a překročení pouhých fyziologických a vědeckých symptomů, mluvíme-li o zdraví. Text pracuje především s Canguilhemovými knihami Spisy o medicíně a Poznávání života a z Nietzscheho Radostné vědy a Ecce Homo.