Na rozdíl od Příběhů české mateřské školy I, jejichž historický čas je ohraničen dlouhým časovým úsekem 250 let, zpracovávají Příběhy české mateřské školy II, krátkou historickou etapu pouhých 41 let. Časově navazují na předcházející publikaci, aby konfrontovaly pedocentrické období meziválečné československé mateřské školy s poválečným stavem let 1948-1989. Historický kontext tohoto období, naplněný dramatickými zvraty a totalitními dramaty, nemohl být opominut.
Marxistická ideologie je včleněna do podmínek československé předškolní výchovy a významně ji ovlivňuje. Jedná o ideologii, která je cizí nesourodá s domácí tradicí.
Vývoj mateřské školy v legislativě, normativních materiálech i kurikulárním zakotvení nastolil otázky, jejichž praktická řešení nám otvírají pohled na to, kam až byla nucena mateřská škola v totalitním období zajít. Zvětšující se státní dozor, zvláště pak v uzlových politických zvratech, omezoval přístup ke kritické teorii předškolní výchovy domácí provenience a byla zpřístupněna a nekriticky předkládána pouze sovětská teorie.
Zároveň však v běžné každodennosti mateřské školy prosvítá snaha uchovat respekt k dítěti a prostor jeho osobitosti. Ve společensko vědním bádání se stal rozbor různých textových útvarů legitimní součástí jejich poznání.
Proto byl využit i zde jako nástroj k uchopení studované reality. Odstup a kritický postoj otevřel cestu k tomu, aby bylo možno poukázat na to, které ideje, názory a aspekty stojí za to, aby byly uchovány, tedy na co lze navázat a co je třeba zásadně odmítnout a tak zabránit přenosu neorganických prvků z minulosti do současnosti.
Tento text má napomoci k vyrovnání se s minulostí na půdě předškolní výchovy, neboť bez tohoto kroku se nejen nemůžeme oprostit od minulosti, ale ani nastoupit cestu k nové perspektivě filozofie osobnostně orientovaného modelu předškolní výchovy.