Kniha představuje kolegiální sdílení profesních zkušeností mezi vyučujícími jako jeden z nástrojů učitelského profesního rozvoje. Přínosy kolegiálního sdílení jsou patrné jak v oblasti reflexe, sebereflexe, užívaných pedagogických a didaktických praktik, tak v oblasti komunikace a spolupráce v rámci učitelského sboru.
Kniha předkládá ucelený pohled na to, jaké jsou principy kolegiálního sdílení, jaké jsou jeho přínosy, ale také jaké překážky mohou efektivnímu zavedení ve škole bránit. Podrobnější pozornost je věnována pěti postupům: supervizi, intervizi, balintovským skupinám, Wandě a mentoringu.
Ty jsou popsány jak z hlediska ideálního průběhu, tak z hlediska konkrétních zkušeností škol, které je využívají. Knihu završuje série příběhů, v nichž různí aktéři kolegiálního sdílení (vyučující, vedení škol a vedoucí skupin kolegiálního sdílení) ukazují praktické využití v realitě současných českých škol.