Abstrakt
Nepříliš zdůrazňovaným a prozkoumaným nástrojem učitelského profesního rozvoje v českých školách je kolegiálního sdílení profesních zkušeností. Jedná se o formálně organizovaná, vedená a opakovaná setkávání vyučujících, kteří hovoří o významných profesních událostech a vzájemně si poskytují zpětnou vazbu.
Jednou z konkrétních forem mohou být supervize. Článek představuje výsledky dotazníkového šetření na 10 školách (n =177 osob), které využívají supervize a případně i další typy kolegiálního sdílení. Z analýzy vyplynulo, že zúčastněné osoby hodnotily kolegiální sdílení jako přínosné a žádoucí.
Pozitivnější postoj reportovali vyučující, kteří se setkávání pravidelně účastní. Nejčastěji bývají sdíleny události týkající se žáků a rodičů, jen okrajově témata vztahující se k profesní identitě.
Vyučující se kloní k dobrovolné účasti, avšak někteří preferují povinnou či kombinovanou účast.