Často se uvádí, že slova zvukomalebného původu jsou rezistentní vůči hláskovým změnám. Toto tvrzení je však nepřesné (pokud nemluvíme pouze o primárních citoslovcích).
Mnoho příkladů z oblasti zvukomalebných živočišných jmen a sloves z citoslovečných základů ukazuje, že pravidelné hláskové změny mají tendenci probíhat i ve slovech zvukomalebného původu a jen v některých případech - pokud je původní zvuk nápadný a charakteristický - se původní onomatopoický základ obnovuje.