Václav Peter, varhaník Jeruzalémské synagogy, přezdívá zdejším varhanám "Stará dáma". Především on stojí za téměř zázračným oživením tohoto konkrétního nástroje i jeho specifického hudebního repertoáru.
Stočtrnáctiletá Stará dáma se však nenoří jen do vzpomínek na zaniklý předválečný svět. Hraje i nová díla, složená přímo pro ni.
V obou případech vypráví poutavý příběh o vztahu židovské menšiny a nežidovské většiny v českých zemích.