Abstrakt
"Mnichov" (mnichovská dohoda z 20. na 30. září 1938) znamenal zničení první Československé republiky, jež byla zdrojem hrdosti většiny českého národa, vnějšími mocenskopolitickými silami. Současně však otevřel cestu k destrukci prvorepublikové demokracie.
Již bezprostředně po 30. září byla v české společnosti otevřena otázka "Mnichova" jako zrady ze strany "amorálních" západních mocností, které vyměnily dodržení spojeneckých závazků za pochybné zachování míru, ale i otázka "Mnichova" jako morálního trestu uvaleného dějinami či dokonce Bohem za údajné osudové chyby prvorepublikové demokracie na občany tzv. druhé republiky. Paralelně se ovšem na veřejnosti objevila také otázka morálnosti vojenské kapitulace malého národa, která byla rozvíjena československou historiografií a masmédii i po osvobození Československa v květnu 1945.
Zatímco po 30. září 1938 a krátce po osvobození Československa byl morální narativ ideologickopoliticky strukturovaný, v posledních týdnech tzv. druhé republiky, během protektorátu Čechy a Morava a po únorovém převratu (s výjimkou období pražského jara) převážil jeden "oficiální" pohled. Studie si klade za cíl analýzu způsobů a významů moralizování "Mnichova" v letech 1938 - 1989, přičemž předpokládá, že se prostřednictvím "Mnichova" legitimizovaly dobové mocenskopolitické zájmy a vytvářel sociální kapitál.