Významnou roli pro formování moderního českého výtvarného umění hrály od konce 19. století výtvarné časopisy jako prostředníci diskuse, polemiky i mezinárodního srovnání. Docházelo k prolínání uměleckých rolí a výtvarníci nezřídka působili jako redaktoři a stávali se tak průkopníky nejen vlastní tvorbou, ale i svým působením v médiích.
Od vzniku v roce 1896 se předním výtvarným médiem staly Volné směry vydávané S. V.
U. Mánes.
V prvních dekádách 20. století se pak staly platformou mezigenerační diskuse o směřování českého výtvarného umění, např. pod vedením Emila Filly či Josefa Čapka.