Glifloziny jsou dnes již dobře etablovaným perorálním antidiabetikem. Nověji se jeho indikační spektrum rozšiřuje také o srdeční selhání a renální insuficienci.
Kazuistika popisuje tradiční případ, kde je nasazení gliflozinu z důvodu dekompenzace diabetu a zároveň přítomnosti ischemické choroby srdeční se srdečním selhání racionální volbou vedoucí nejen ke zlepšení kontroly diabetu, ale z dlouhodobého hlediska také ke snížení kardiovaskulárního rizika u polymorbidního vysoce rizikového pacienta.