Abstrakt
Studie analyzuje soubor pacientů po operačně řešených zlomeninách hlezna, u kterých se vyskytly kompletní distální tibiofibulární synostózy. Je zaměřena na jejich výskyt a souvislost s rozsahem tibiotalární dislokace hlezenního kloubu na úrazovém rtg snímku a vztahem ke způsobu operační léčby.
Sledovaný 9letý soubor zahrnoval celkem 824 pacientů se zlomeninou typu B a C podle Weberovy klasifikace. Jednalo se o 403 (48,9 %) mužů a 421 (51,1 %) žen.
Exkluzivními kritérii byly přidružené zlomeniny talu, kalkanea a ostatních kostí nohy. Data byla získána ze zdravotnické dokumentace a hodnocením rtg snímků úrazových, pooperačních a v odstupu jednoho roku od provedené osteosyntézy.
Pro rozdělení zlomenin hlezna byla použita Weberova klasifikace a hodnoceny byly základní epidemiologické údaje (věk a pohlaví), typ zlomeniny a rozsah tibiotalární dislokace zlomeniny hlezna na úrazovém rtg snímku. Poúrazová dislokace hlezna byla rozdělena na dislokaci >10 mm, dislokací 10 mm (p < 0,0001).
Ve skupině s C typem zlomeniny byly zjištěny odlišné výsledky. Nejvyšší četnost případů se synostózou byla ve skupině s dislokací <10 mm (p = 0,0698).
V souboru bylo provedeno 615 (74,6 %) primárních osteosyntéz a synostózy vznikly v 77 (12,5 %) případech. U 165 (20,0 %) pacientů byla provedena dočasná stabilizace pomocí transfixace K. dráty nebo zevní fixací s následnou konverzí na sekundární osteosyntézu a synostózy byly zjištěny u 50 (30,3 %) případů (p < 0,0001).
U otevřených zlomenin byl zjištěn nesignifikantně nižší výskyt synostóz než u zavřených (p = 0,5902). Poúrazové distální tibiofibulární synostózy mají různorodý morfologický obraz. Řada studií prokázala, že nemají velký vliv na funkční stav hlezna i přes někdy rozsáhlé radiologické nálezy.
Etiologicky je při jejich vzniku uváděna role poúrazového hematomu při poranění v oblasti hlubokých měkkých i kostěných struktur hlezna. Vyšší výskyt synostóz byl zaznamenán u mužské populace, pacientů vyššího věku a také u typu C podle Weberovy klasifikace.
Větší tibiotalární dislokace byla statisticky významná při vzniku synostóz u typu B podle Weberovy klasifikace, zatímco u typu C nebyla při vzniku synostóz hlavním faktorem. V případech provedení primární vnitřní osteosyntézy byl výskyt synostóz statisticky signifikantně menší než u sekundární osteosyntézy po dočasné stabilizaci.