Cílem tohoto příspěvku je prozkoumat souběh ústavních a mezinárodněprávních norem menšinových práv v České republice. Po krátkém srovnání věcného rozsahu ochrany podle Listiny a Rámcové úmluvy se autor zabývá osobním rozsahem ochrany.
Menšinové pojetí Listiny a zákona o menšinách jednoznačně vychází z kritéria státního občanství. Na druhou stranu Poradní výbor k Rámcové úmluvě obvykle vyžaduje otevřený nebo tzv. inkluzivní přístup k cizincům.
S tímto pojetím se dostala do rozporu s různými smluvními státy, které se drží tradiční definice pojmu národnostní menšina. Analýza ukazuje, že odmítnutí kritéria občanství je součástí širšího projektu zaměřeného na budování různorodé společnosti nebo různorodých společností v Evropě.