Tento článek si klade za cíl vnést více světla do chápání pojmů ústavní identita, materiálního jádra ústavy a nezměnitelných prvků ústavy (klauzule věčnosti) a do pojmu podstatných prvků demokratického státu řízeného vládou zákona, jak se odráží v praxi Ústavního soudu ČR ve vztahu k Listině základních práv a svobod. Česká debata se nesoustředí na využívání ústavní identity jako štítu chránícího místní specifika a nezměnila by se ani v důsledku nedávné novelizace Listiny. Právě naopak.
S jistou mírou zobecnění lze konstatovat, že české pojetí ústavní identity je, alespoň z pohledu českého Ústavního soudu, hluboce zakotveno v tak obecných pojmech, jako je demokracie a právní stát a spjato s materiálním jádrem ústava a nezměnitelné prvky ústavy. Toto "právní" pojetí ústavní identity se však může snadno dostat do konfliktu s "lidovou" ústavní identitou založenou především na tradičních narativech o formujících událostech českých dějin, jak je vnímá český lid a jejich volení zástupci.