Studie se zabývá pokusy o využití výpočetní techniky v historiografii v 60. letech s důrazem na aktivity, které probíhaly na ČSAV pod vedením Milana Švankmajera (1928-2003) v Ústavu dějin evropských socialistických zemí. Představuje i širší kontext a spolupráci, včetně mezinárodní, která napříč a v rámci ČSAV probíhala.
Analyzuje i souvislosti mezi pronikáním výpočetní techniky do historiografie a vzestupem vlivu kybernetiky. Součástí edice jsou dokumenty z fondu Vědeckého kolegia historie ČSAV, které reflektují nejen dobové představy o možném využití kybernetiky ve společenských vědách, ale ukazují též administrativní a byrokratické překážky, které stály realizaci těchto představ v cestě.