Český občanský zákoník v § 1475 odst. 2 umožňuje přechod práva na náhradu újmy na zdraví na dědice poškozeného pod podmínkou, že tento nárok byl ještě za života poškozeného uznán jako dluh nebo uplatněn u orgánu veřejné moci. To v praxi vede k několika negativním důsledkům.
Předně jde o tzv. závody se smrtí, kdy poškozený nebo osoby jemu blízké v posledních společných dnech usilují o co nejrychlejší uplatnění nároku před soudem. Současně tato právní úprava selhává v naplnění prevenční funkce deliktního práva, jelikož pro škůdce je z hlediska občanskoprávní odpovědnosti mnohem levnější způsobit smrt než těžkou újmu na zdraví.
V tomto článku je analyzováno historické pozadí platné právní úpravy i vývoj v blízkých právních řádech (konkrétně v Rakousku a Německu). Na základě zjištěných poznatků je navrženo, aby byla podmínka předchozího uplatnění nároku opuštěna.