Ve své fenomenologii po Idejích k čisté fenomenologii a fenomenologické filosofii Husserl stále častěji tematizuje problém nesmrtelnosti transcendentálního Já spolu s jeho nekonečným imanentním tokem. Vzniká tak problém smyslu zkušenosti vědomí před narozením a po smrti.
Ukazujeme, že tyto souvislosti není možné uspokojivě zpřístupnit, pokud nevezmeme v úvahu specifickou konečnost, která podle Husserla sice nepatří k transcendentálnímu Já, ale patří k situaci Já provádějícího fenomenologické zkoumání. A toto druhé, fenomenologizující Já teprve zpřístupňuje jednotlivé vrstvy a stupně transcendentální zkušenosti.