Monografie předkládá ucelené studie z křesťanské islamologie. Jejím názvem (Ecclesia cum aestimatione quoque Muslimos recipit) se autor nechává inspirovat textem deklarace Druhého vatikánského koncilu Nostra aetate.
Autor křesťanskou islamologii nevnímá jako součást křesťanské teologie či snad misiologie. Křesťanská islamologie je podle autora svébytný obor, který musí spadat pod religionistické bádání, stejně jako samotná islamologie.
Předmět svého studia křesťanská islamologie nijak nehodnotí, ale zkoumá z celého spektra možných metod a přístupů (antropologicky, sociologicky, kulturologicky...), věcně deskribuje, částečně ho vykládá a vysvětluje, v určitých pohledech ho komparuje s náboženskými skutečnostmi z křesťanství. Monografie je rozdělena do čtyř částí.
Nejprve se autor snaží definovat co je islám, když si všímá muslimských pohledů a analyzuje slavný hadíth Džibríl. V druhé části se autor pokouší o křesťanský pohled na islám, kde se autor zásadně opírá o analýzu deklarace Druhého vatikánského koncilu Nostra aetate.
V třetí části autor přidává několik studií ke křesťansko-muslimskému dialogu a zvláště podává možné rady, jak hovořit s muslimy z pozice křesťanské víry. V poslední čtvrté části autor představuje současné výzvy (lidská práva v islámu, kategorie občanství v islámské jurisprudenci).
Závěrem je obsáhlá analýza dokumentu papeže Františka a Ahmada at-Tajjiba o lidském bratrství z února 2019. Součástí je i upravený a nově strukturovaný český překlad tohoto dokumentu.
Závěrem se autor vrací k hlavnímu tématu monografie. Je něčím křesťanská islamologie specifická? Autor zde naznačuje, že zřejmě největší předností křesťanské islamologie, a to je její důvěryhodnost v očích muslimů.
Což je zároveň velká odpovědnost na bedrech křesťanských islamologů.