Abstrakt
Václav II. se narodil 27. září 1271 v Praze jako mnoho let očekávaný syn a dědic českého krále Přemysla Otakara II. a jeho druhé manželky Kunhuty. V bitvě na Moravském poli v r. 1278 s vojskem Rudolfa Habsburského jeho otec král Přemysl Otakar II. padl.
Poručnictví nad Václavem (a vládu v Čechách) získal na pět let braniborský markrabě Ota IV. Braniborský.
Do Čech se král Václav II. vrátil v květnu 1283. Prvním z cílů Václavových po převzetí plné moci bylo zklidnění poměrů v království.
Kolem roku 1295 bylo na "zeleném drnu" založeno vznikem poslední královské město v západočeském regionu regionu Nová Plzeň. Václavova korunovace se konala 2. června 1297 v Praze.
V r. 1298 Václav II. přijal nabídku ujmout se jako panovník polského království. V květnu 1301 se uherští magnáti rozhodli prohlásit za čekatele svatoštěpánské koruny syna českého krále Václava III.
Ještě na jaře 1304 vyrazil Václav, v této chvíli již citelně trpící pokročilou tuberkulózou, v čele vojska do Uher na pomoc svému synovi. Válka skončila poté, co se vojsku Rudolfa Habsburského a jeho spojencům ubránila Kutná Hora a ústup nepřátelských vojsk se změnil ve zmatený útěk.
Václav II. vydechl naposledy v Praze 21. června 1305.