Studie se zabývá počátky britsko-německé námořní rivality. Na období od konce 19. století do vypuknutí první marocké krize jsou analyzovány počátky německého námořního programu, společně s jeho cíly a klíčovými osobnostmi, která prosazovaly jeho realizaci.
Na druhé straně je analyzován pohled Velké Británie a to od pohledu na Německo jako možného spojence Francie s Ruskem, kdy by mohlo dojít k přečíslení britského námořnictva, až po počátek vnímání Německa jako největší hrozby pro bezpečnost Britských ostrovů a nástup ambicióznější britské námořní politiky orientované právě na tento bod tak, jak ji představoval první námořní lord John A. Fisher.
Analyzovány jsou v této souvislosti také dopady konce britské politiky "skvělé izolace", kdy byla Británie postupně nucena přiklonit se k některému z tvořících se táborů v rámci světové politiky, stejně jako je zmíněno ekonomické hledisko, faktor veřejného mínění a skutečnost, že německý námořní program zůstával stále spíše defenzivním a jeho hlavní hodnota měla primárně spočívat v posílení německé pozice při vyjednávání o možném britsko-německém spojenectví.