Prostřednictvím PACS, jako typizované hybridní smlouvy, jejíž úprava byla vložena přímo do francouzského Code civil (srov. čl. 515-1 an. Code civil), umožnil francouzský zákonodárce dv ěma nesezdaným zletilým fyzickým osobám (stejného, či odlišného pohlaví) upravit si vybrané aspekty jejich partnerského života.
Nyní, po 20 letech účinnosti této v Evropě (a ve světe) ojedinělé normy, se nabízí nejen její kvantitativní bilance (tj. zejména z hlediska společenské akceptovatelnosti PACS), nýbrž také její analýza kvalitativní (tj. pak především z hlediska efektivnosti a dalšího vývoje PACS). Kromě jiných, vnucuje se legitimní otázka, nakolik byly opodstatněné kritické argumenty (nejen odborné) veřejnosti dříve uváděné proti právní úpravě PACS a nakolik se předpovědi o praktické (ne)aplikaci tohoto nového institutu ukázaly být reálné.
Ohrozil tento nový institut již po několik tisíc let etablovaný institut manželství, resp. devalvoval snad - po svém přijetí -význam manželství ve francouzské společnosti?