Abstrakt
Pro situaci uvěznění jsou příznačné vizuální neprostupnost prostředí a všudypřítomné nebezpečí. Proto je v tomto kontextu sluch klíčovým smyslem pro orientaci a přežití.
Odsouzený si s příchodem do vězení osvojuje speciální techniky naslouchání, a dochází tak u něj k redistribuci sluchové pozornosti. V jejím důsledku se mění sluchové nastavení vězně, který se tak ocitá v novém modu slyšení a naslouchání.
To ovlivňuje jeho způsob prožívání pobytu v akustickém prostředí a také se proměňuje jeho přístup k poslechu hudby. Do úrovně prožívání hudby významně zasahují kapacita sluchové pozornosti a prožívání negativních emocí.
Ty souvisí s takzvaným momentálním myšlenkově akčním repertoárem, který umožňuje vykonávat kognitivně náročné činností, jako je například poslech složité jazzové hudby. Jeho úroveň je ale vlivem vězeňské atmosféry "zúžená".
Zvuky vězeňského prostředí, schopné přenést afekt mezi jeho obyvateli vytvářejí převážně negativní akustickou atmosféru. A v této situaci se stává kýžený účinek poslechu hudby pro některé odsouzené nedosažitelný.