Příspěvek se zaměřuje na konstruování identit druhé generace muslimů v Česku. Jejich socializace probíhala v kontextu muslimské rodiny, zemi původu svých rodičů poznávali zprostředkovaně, ale vyrůstali primárně v kontextu českého prostředí.
Muslimové druhé generace se tedy pohybují mezi vícero kulturními rámci, transnacionálními poli, nacházejí se v prostoru mezi. Svou identitu vyjednávají situačně a musejí se vyrovnávat se vztahem k zemi původu svých rodičů, s etnicitou a národní identitou, s češstvím.
Na výpovědích muslimů druhé generace bych proto ráda ukázala, jak tito mladí lidé s migrační zkušeností zacházejí s etnicitou, když referují o své jinakosti, jaké strategie uplatňují při vyjednávání klíčových sociálních identit, jaké strategie volí, aby byli společností přijati. Jedná se o data, která jsem vytvořila na základě polo-strukturovaných rozhovorů.