Šátek, hidjab nebo jiná forma zahalení je nejviditelnějším znakem náboženské identity. Situuje své nositelky do prostoru příslušenství, přirozené solidarity a kolektivity, skupinového členství, měl by je chránit před zraky mužů.
V západních společnostech ale takovou funkci šátek neplní, naopak je dostává do konfrontace s jejich jinakostí. Hidjab byl transformován v západním vnímáním do negativního stereotypu. (Busnioc, Buzoianu, Buzoianu, 2015) Podle Abu Lughod jsou tak ženy muslimky představovány jako oběti nebo jako teroristky. (2013) Zahalení je zviditelňuje a dostává muslimské ženy pod dvojí tlak.
Jsou pod tlakem své vlastní komunity "chránit své tělo" a zároveň jsou západní společností vnímány jako utlačované. Důvody k nošení šátku muslimek jsou jiné než ty, které jsou evokovány Západem, tedy podvolení se mužské dominantní společnosti.
Mým cílem je rozprostřít paletu významů, které mladé muslimky šátku v ČR přikládají, jak konstruují své identity a jaké důsledky s sebou nese praxe nošení hidjabu v náboženské komunitě a v české společnosti. Data jsem vytvořila na základě polostrukturovaných rozhovorů.