Biomarkery poškození ledvin, základní přehled, analytická úskalí jejich stanovení a možný klinický význam
Abstrakt
Renální insuficience je spojena s četnými komorbiditami a zvýšenou mortalitou. Je třeba rozlišit chronické onemocnění ledvin (CKD - chronic kidney disease) od akutního poškození ledvin (AKI - acute kidney injury) a prerenálního AKI.
K tomu by mohly sloužit novější markery AKI, především lipokalin asociovaný s želatinázou neutrofilů (NgAL), cystatin C, N-acetyl-β-D-glukosaminidáza (NAg), interleukin-18 (IL-18), kidney injury molecule-1 (KIM-1), liver-type fatty acid-binding protein (L-FABP). Doporučuje se spíše jejich vyšetření v moči, prediktivní hodnota je pravděpodobně vyšší u dětí.
Vzhledem k jejich nedostatečné senzitivitě a specificitě se považuje za vhodné vyšetřovat kombinaci dvou z nich. Za nejnadějnější je považováno stanovení močového NgAL, resp. jeho monomerické formy pocházející z renálních epitelií.
Sérový kreatinin je nejčastěji vyšetřovaný nefrologický marker, k jeho vzestupu ale dochází relativně pozdě. V diagnostice renální insuficience však v klinické praxi stále sehrává nejdůležitější roli, je podkladem odhadu glomerulární filtrace (gF).
Jeho stanovení, jak Jaffého metodou, tak enzymově, musí být spojené s udáním hodnoty gF a návazné na referenční systém. Při odhadu gF z enzymově stanoveného kreatininu musíme brát v potaz, že právě tato přesnější metoda poskytuje vyšší hodnoty ve srovnání s Jaffého metodou v oblasti vyšších koncentrací kreatininu (> 250 μmol/l).
To může mít závažné diagnostické důsledky (směřující k časnějšímu zahájení dialýzy) především u dětských pacientů, kdy ve Schwartzově vzorci pro enzymový kreatinin navíc figuruje jednotný a nižší faktor F. Za nejvýznamnější ukazatel poškození ledvin v případě CKD je považována albuminurie.
Imunochemické metody nezachytí tzv. imunonereaktivní albumin. Kvůli němu je albuminurie především u diabetiků v oblasti A1 podhodnocována, a to i přes návaznost metody na referenční systém.