Abstrakt
Autor se ve svém článku zabývá osobností Huga Grotia (1583-1645), významného právního myslitele raného novověku, který je vyzvedáván především jako tvůrce racionalistické přirozenoprávní teorie. Méně je o něm ovšem již známo, že byl také hluboce věřícím křesťanem, který část svého životního díla věnoval i náboženské problematice a vztahu státu a církve.
Prvá část textu je tak v této souvislosti věnována jeho životu, který byl významně poznamenán politickými a právě i náboženskými spory v rodném Nizozemí, jež Grotiovi dokonce vynesly trest doživotního vězení. Po útěku z něj pak dokončuje své nejvýznamnější životní dílo, ve kterém se v rámci pojednání o válečném právu významně zabývá právě i právem přirozeným a mezinárodním.
V samotném závěru článku se autor věnuje i Grotiovým náboženským spisům (a také jeho názorům na vztah státu a církve), ve kterých se snažil - a to i v době tíživého konfliktu třicetileté války - o věroučnou toleranci a obnovu jednoty křesťanů.