Východiska: Thiopuriny (v Evropě pak především azathioprin) patří mezi nejčastěji užívaná léčiva v terapii idiopatických střevních zánětů u dětí. Vzhledem k relativně dlouhotrvajícímu nástupu účinku jsou tyto léky nevhodné pro indukci remise, ale užívají se spíše v udržovací fázi terapie.
V některých případech jsou pak thiopurinová léčiva užívána v kombinaci s jinou terapií (s aminosalicyláty či přípravky biologické léčby). Nežádoucí účinky thiopurinů se mohou vyskytovat u 15-40 % pacientů a v nezanedbatelném procentu případů pak vedou k nutnosti léčbu přerušit.
Cíle: Zpřehlednit dostupné informace o terapii a možnosti její optimalizace u (především) dětských pacientů s idiopatickými střevními záněty. Závěr: Genetické vyšetření a pečlivá pravidelná monitorace krevního obrazu a biochemických parametrů (především v počátku terapie) mohou pomoci části z vážnějších nežádoucích účinků předcházet.