Klasické lékařské obory nyní hodnotí posledních 50 let jako období historicky výjimečné pro svůj rozvoj a pokrok. Intenzivní a urgentní medicína kritických stavů zahájila v dané době teprve svůj nástup i rychlý rozvoj.
Převratné technické objevy a inovace umožnily podporu až náhradu základních životních funkcí. Po úvodním přesvědčivém úspěchu se nyní k záchraně života připojují i cíle, jejichž dosažení je nutné pro kvalitu a délku pokračujícího života.
Připojují se požadavky humanizace, srozumitelné komunikace, interdisciplinární týmové spolupráce, prvky telemedicíny, využití dlouhodobých rekondičních možností, racionální prognostika, požadavky ekonomizace i nutnost ochrany zdravotníků. Jsou všestrannou výzvou zejména pro nastupující lékařskou generaci s výhledy i mezinárodního až globálního osobního uplatnění.