Abstract
Slovotvorné komponenty - prefixy a prefixoidy z klasické latiny a řečtiny hrají významnou roli při obohacování českého lexika. Do češtiny se dostaly buď přímo z některého z klasických jazyků, nebo prostřednictvím jiného evropského jazyka, jako je například angličtina či francouzština.
S postupující globalizací nejen v terminologii rozličných vědních oborů, ale i v běžném životě můžeme sledovat vznik neologismů obsahujících latinské a řecké komponenty, jejich začleňování do slovní zásoby i postupné vymizení již neužívaných výrazů podle toho, jak se proměňuje společenský kontext. Znalost významu těchto morfémů může být přínosem pro porozumění podobně utvářeným slovům.
V kontextu světové lingvistiky a lingvodidaktiky je často zmiňovaný vliv dobré znalosti těchto slovotvorných jednotek pro nácvik čtení, nebo rozšiřování slovní zásoby u L1 i L2. V mezioborové didaktice může tento vliv přispět k užšímu propojení výuky češtiny a cizích jazyků, nebo k lepšímu osvojení základů odborné terminologie různých oborů.
Cílem příspěvku je nastínit některá teoretická a didaktická východiska této problematiky v českém i světovém kontextu.