Abstrakt
Předkládám náčrt čtení Hölderlinova hymnu Patmos, a tím zčásti i jiných pozdních hymnů. Tím nejvyšším a božským je pro Hölderlina "neabsolutnost" čehokoli určitého, provázanost všeho se vším, v níž nic není poslední a nic jednostranně určující či určované.
Hölderlin tuto mnohoznačnou provázanost demonstruje i krkolomnými a mnohoznačnými vazbami syntaktickými - zejména na místech, kde o universální provázanosti věcí přímo mluví. (V článku stručně připomínám, že Hölderlinova praxe je v tom pozoruhodně analogická Hérakleitově.) Tato božská provázanost zaručující, že nic není jednoznačné, se Hölderlinovi hlásí zvláštně tlumeným světlem, vůči kterému tma a světlo příliš ostré (v doslovném i v šelijak přeneseném smyslu) vlastně vyjdou nastejno. Toto tlumené světlo je v různých dějinných epochách přístupné různými způsoby a v různých oblastech.
K článku přikládám svůj pokus o překlad Patmu, který se snaží co možná dbát všech po mém soudu relevantních stránek originálu, pochopitelně včetně mnohoznačností.