Příspěvek objasňuje aspekty vývoje udělování privilegií, patentů a finančních motivací ve Francii v poslední dekádě 18. století. Přiznání těchto benefitů bylo organizováno institucionálně.
Ve druhé části práce je pak uvedeno, jak patentové instituce pracovaly, jakými finančními prostředky disponovaly a jaké měly členské složení, protože v několika případech zamezovala plnému fungování společností jejich sociální skladba. V závěrečné části jsou nastíněny okolnosti vyhlášení, průběh a zakončení první průmyslové výstavy, která měla zpečetit několikaleté úsilí francouzských úředníků zjednodušit podávání patentů, zpřístupnit vynalézání nejnižším sociálním vrstvám a zajistit Francii silnou pozici mezi postupně zprůmyslňovanými zeměmi kontinentu.
Případová studie o jednom z podpořených vynálezců pak dokládá, jak efektivní patentový řád byl a jak se v napoleonském období provázala vědeckost s vojenskou složkou režimu.