Abstract
Roman Polách rozvíjí ve své knize Délka života ve volné přírodě vizi světa, v němž se zvířata podílejí na životě obce, do níž vedle strojů, řek a andělů patří také kameny či naše každodenní rituály. Nejde o utopii, pouze o proměnu pohledu na organismus města, který člověk dlouho považoval za svůj výtvor a své vlastní teritorium, který se však stále pevněji proplétá se svým okolím a přerůstá horizonty lidské racionality.