Tento článek pojednává o teorii symbolu Kennetha Burkeho, který vnímá užití znaku jako specificky lidskou záležitost spojenou s utvářením významu. Symbol jakožto významotvorný prostředek má schopnost ovlivňovat lidské jednání a myšlení, a tudíž je pro Burkeho klíčem k pochopení povahy lidské komunikace.
Text se zaměřuje na komparaci myšlenek Burkeho s jinými teoriemi znaku-symbolu, konkrétně se sémiotikou U. Eca, a J.
M. Lotmana, s filosofií symbolických forem E.
Cassirera a s Ch. S.
Peircovou sémeiotikou. Důraz je kladen předev ším na porovnání autorů z hlediska definice povahy symbolu, konkretizace konvenční povahy symbolu, identifikace symbolu jednotlivci a charakteristiky samotného procesu symbolizace.