Abstrakt
Resumé Předkládaná publikace pojednává o problematice zastoupení podnikatele, zaměřuje se na tzv. výlučné zástupce podnikatele, za něž označuje ty zástupce, kteří mají úzkou vazbu na obchodní závod a které jiná osoba než podnikatel k zastoupení využít nemůže. Výlučnými zástupci podnikatele jsou prokurista, vedoucí odštěpného závodu a obecný obchodní zmocněnec.
Ač jsou všichni zákonem upravení výluční zástupci podnikatele upraveni na různých místech občanského zákoníku, autorka je zkoumá společně, protože společné rysy u nich převažují nad těmi znaky, které je od sebe navzájem odlišují. V úvodních kapitolách (první a druhá) se autorka věnuje úvodu do problematiky zastoupení podnikatele a zabývá se jeho vývojem od 2. pol. 19. století po současnost.
V této pasáži jsou vymezeny základní pojmy (např. zástupčí oprávnění a jeho složky, generální a zvláštní obchodní zmocněnci). Tuto část knihy uzavírá vymezením základní charakteristiky výlučných zástupců podnikatele, čím se odlišují od ostatních zástupců (odlišení obchodních a neobchodních zmocnění), co je pro ně shodné a co naopak odlišné.
Autorka dospívá k závěru, že všichni výluční zástupci podnikatele jsou smluvními dobrovolnými zástupci podnikatele. Ohledně všech výlučných zástupců platí, že jimi může být jen fyzická osoba, vnitřní poměr zástupce a podnikatele pro zastoupení nehraje roli, jejich zákonem vymezený věcný rozsah zástupčího oprávnění všech může být zvláštním zmocněním rozšířen, žádný z nich není pouhým "strojem na podpisy".
Shodně se jich dotýká úprava zákonného omezení, střetu zájmů i zjevného a skrytého překročení zástupčího oprávnění. To, co výlučné zástupce podnikatele primárně odlišuje, je zákonem rozdílně vymezený věcný rozsah zástupčího oprávnění.
Rozdíl mezi protokolovanými zástupci podnikatele (prokuristou a vedoucím odštěpného závodu) a obecnými obchodními zmocněnci spočívá dále v (ne)účinnosti vnitřních omezení vůči třetím osobám; u protokolovaných zástupců vnitřní omezení vůči třetím osobám účinná nejsou, u obecných obchodních zmocněnců jejich účinky navenek nejsou vyloučeny. Působení principu materiální publicity v plném rozsahu se prosadí jen ve vztahu k zástupcům povinně protokolovaným v obchodním rejstříku a ohledně nich obligatorně zapisovaných skutečností.
V dalších partiích knihy tyto předestřené závěry podrobně argumentuje.