Abstrakt
Od roku 2000 lze v Evropské unii sledovat proces nahrazování směrnic nařízeními. Jedním z důvodů změny formy sekundárního aktu je problém nenáležité transpozice směrnic.
Nařízení jako forma právní regulace je výhodné pro subjekty podnikající v mezinárodním obchodu či pracující v jiných členských státech, neboť obsahuje jednotnou právní úpravu v celé EU. Na druhou stranu však rozsáhlejší přijímání nařízení vede k posilování Evropské unie v oblasti normotvorby na úkor vnitrostátních parlamentů a přispívá k federalizaci EU.
Příspěvek se zaměřuje na dvě otázky: 1) zda je v konkrétních případech nařízení jako forma právní regulace vhodnější než směrnice a 2) zda je nahrazování směrnic nařízeními v EU v souladu se zakládacími smlouvami a zda je legitimní.