Stárnutí je proces postupného snižování schopností a funkčních kapacit organismu. Jedná se o univerzální děj se značným stupněm variability, který je charakteristický pro všechny vyšší živočichy.
Mezi teoriemi popisujícími stárnutí dominuje v současné době teorie akumulace poškození, která integruje dosud známé mechanismy stárnutí. Teorie se opírá o skutečnost, že při patofyziologických procesech může v lidském těle docházet k nežádoucím změnám, které lze chápat jako poškozen í.
Vlivem průběžné akumulace těchto poškození dochází následně k deterioraci celého systému. Uvádíme základní patofyziologické mechanismy stárnutí (poškození) s ohledem na nejnovější vědecké poznatky a ukazujeme jejich hierarchické souvislosti.