Abstrakt
Cílem výzkumu je dokumentovat prostorový rozvoj Prahy s využitím kartografického díla pražského stavebního geometra Adolfa Hurtiga. Koncem 19. století dochází k rozvoji Prahy v důsledku industrializace.
Bourání hradeb umožnilo postupné propojení Prahy a jejích předměstí. Asanace Josefova, Starého a Nového Města změnila charakter chudinských čtvrtí na luxusní s širokými třídami.
Výzkum se věnuje polohopisným plánům Prahy a okolí ve velkém měřítku, které A. Hurtig jako vrchní geometr stavebního úřadu Hlavního města Prahy publikoval v průběhu 33 let.
Ty odrážely nejen nové správní uspořádání, zachycovaly stávající stav města, ale byly v nich zakresleny i stavební parcely a plánované nebo později realizované výstavby ulic a obytných čtvrtí. Plány bývaly doplněny i demografickými údaji, které vypovídaly o dynamickém růstu pražských předměstí.
Rozvoj města je na Hurtigových plánech dokumentován nejen stavebně, ale i s infrastrukturou a sociální vybaveností. Článek uvádí příklady tohoto rozvoje na případové studii čtvrti Královských Vinohrad. Velká Praha pak fakticky vznikla až v roce 1922.