Kombinace "hypertonický roztok NaCl a furosemid" v léčbě srdečního selhání - 20 let od konceptu k účinné (ale stále možná opomíjené) klinické intervenci
Abstrakt
Srdeční selhání je v současném pojetí definováno jako "klinický syndrom s přítomností aktuálně se vyskytujících (nebo v minulosti se vyskytujících) charakteristických symptomů a/nebo příznaků vzniklých v důsledku: strukturální a/nebo funkční srdeční abnormality." Mezi typické příznaky srdečního selhání patří "přítomnost plicní nebo systémové kongesce prokázaná nějakou z dostupných zobrazovacích (RTG snímek plic, echokardiografie) nebo hemodynamických (pravostranná srdeční katetrizace) metod v klidu nebo při námaze". Použití furosemidu představuje jednu z rutinních intervencí v klinické praxi u nemocných s projevy srdečního selhání.
Použití hypertonického roztoku NaCl u pacientů se známkami městnání bylo v minulosti spojováno s rizikem dalšího přetížení oběhu. První informace o klinické efektivitě kombinace furosemidu s hypertonickým roztokem NaCl u pacientů s refrakterním srdečním selháním byla publikována v roce 2000.