Monogenní syndromy periodických horeček představují heterogenní skupinu autoinflamatorních onemocnění zahrnující syndromy, jako jsou periodické horečky asociované s kryopyrinem (CAPS), receptorem pro tumor nekrotizující faktor (TRAPS), deficitem mevalonátkinázy (MKD/HIDS) a familiární středomořská horečka (FMF). Navzájem se odlišují patogenezí, klinickými projevy a závažností.
Klíčovou roli u všech těchto syndromů ovšem hrají cytokiny z rodiny interleukinu 1 (IL-1). Inhibice zmíněných cytokinů, především IL-1, tak hraje zásadní roli v jejich léčbě.
V současnosti je k dispozici řada léčivých přípravků, které se liší strukturou, mechanismem působení, účinností a spektrem nežádoucích účinků. Mezi nejdostupnější patří anakinra, kanakinumab a rilonacept.
Zároveň však probíhá řada klinických hodnocení s jinými velmi nadějnými léčivy, například gevokizumabem, tadekinigem alfa či tranilastem. V následujícím přehledu přinášíme nový pohled na účinnost a bezpečnost inhibitorů IL-1, který poskytly výsledky recentních klinických studií.