Monografie je výsledkem výzkumu kamenosochařských prvků huti Benedikta Rieda ve Starém královském paláci na Pražském hradě založeného na podrobné dokumentaci, archivním výzkumu a shromáždění domácího i zahraničního komparačního materiálu. Publikace se soustředí na analýzu jedinečných okolností využití místní tradice architektonické kamenosochařské tvorby a zahraničních stimulů v portálové tvorbě Riedovy huti v době okolo roku 1500.
Součástí je výkresová dokumentace a rekonstrukce původní podoby portálů. Srovnání se zahraničním a analýza dobového kontextu podporuje předpoklad, že nové formální podněty do Prahy plynuly z Budína mimo jiné prostřednictvím aktivit kameníka dalmatského původu.
Vysvětlovalo by to zastoupení římských, urbinských, ale i severoitalských a dalmatských formálních komponent, které lze ve tvorbě Riedovy huti rozeznat a které huť velmi efektivně zhodnotila v rámci rozvíjení zdejší tradice.