Abstrakt
Po zkušenosti řady zemí s přehlcením kapacit zdravotnických zařízení v průběhu pandemie onemocnění covid-19 se napříč kontinenty začala urychleně vést odborná diskuse o právních a etických pravidlech krizové prioritizace (neboli triáže) pacientů zejména v kontextu intenzivní péče. V České republice byly v průběhu roku 2020 vydány dvě odborná doporučení, která v některých důležitých otázkách docházejí k protichůdným závěrům.
Složitost a citlivost problematiky triáže pacientů vede k tomu, že její reflexe v právu i etice je namnoze nekonsistentní či nekonkrétní. V důsledku pak přicházejí nejen pochyby o samotné praktické relevanci lékařské etiky, ale také a především vysoká úroveň právní nejistoty, která dále ztěžuje zdravotníkům práci. Článek představuje krizovou prioritizaci pacientů z perspektivy základních etických i právních otázek.
Nejprve vymezuje význam a možnou aplikaci nejrozšířenějších etických teorií, aby se dále zabýval právním rámcem prioritizace v České republice, možnými odpovědnostními následky porušení právní povinnosti lékaře či poskytovatele zdravotních služeb a diskusí o možném naplnění okolností vylučujících protiprávnost. Spíše než definitivní odpovědi článek představuje a analyzuje odborný diskurs, který pod vlivem koronavirové pandemie v uplynulých dvou letech intenzivně probíhal.
Bylo by nerozumné, pokud by tento diskurs byl do budoucna opomenut kvůli klamnému zdání, že jej už není potřeba.