Abstrakt
Cílem příspěvku je představit několik momentů ze specifické životní trajektorie přední osobnosti českého národního hnutí Františka Adolfa Šuberta (1849-1915). Jako novinář, spisovatel i schopný organizátor si v průběhu 70. let 19. století získal přízeň a důvěru nejvlivnějších osobností staročeské strany - J.
S. Skrejšovského a F.
L. Riegra - a s jejich podporou rychle stoupal po společenském žebříčku až k postu respektovaného ředitele Národního divadla v Praze.
I když po celý život zůstával loajálním staročechem, vždy prezentoval svoji odlišnost od konzervativních ideových proudů a sou časně vyjadřoval spřízněnost s dobovým uměleckým prostředím. S využitím konceptu postury švýcarského literárního historika Jérôma Meizoze příspěvek nahlíží Šubertovy životní strategie jako identitu vědomě formovanou v sociálních interakcích.