Abstrakt
"Objevování" tzv. Nového světa v 16. století umožnilo formování společné identity evropského obyvatelstva - identity, která se zrodila mj. z konstruovaného protikladu k mimoevropským společnostem.
Velkou roli v tomto procesu sehrála dobová literatura věnovaná zámořským objevům. Autoři knih si do reprezentací zámořských krajin a lidí promítali evropské koncepty, diskurzy a představy o uspořádání světa, vycházející z evropské literární tradice.
V 16. století nedocházelo jen k objevování evropské identity, ale také k objevování lidského těla. Tělo sloužilo nejen jako objekt studia a pozorování, ale také jako znak, který v textech pomáhal konstituovat významy.
S kódování významů byla spojená mj. kategorizace lidí, s níž souvisela praxe dnes označovaná jako othering. Na příkladu vybraných česky psaných pramenů ze 16. století, které se věnují zámořským objevům, poukážu na existenci analogií mezi mikrokosmem a makrokosmem v reprezentacích těla.
Tato analogie představovala konstitutivní prvek renesanční epistémé. Jednotlivá těla lidí "Nového světa" jako mikrokosmos odrážela v analyzovaných textech nejen dobové evropské normativy tělesnosti, ale také ideální uspořádání těla kolektivního - tedy celé společnosti, makrokosmu.
Strukturovala například uspořádání mocenských, genderových i dalších vztahů. Ve svém příspěvku se zaměřím mj. na reprezentace tělesné konstituce, zakrývání těla, tělesné modifikací nebo na vztah těla k prostoru.