Postižení periferních tepen aterosklerózou je v důsledku přítomnosti lézí ve více oblastech (kardiovaskulární či cerebrovaskulární) spojeno s vysokou morbiditou a mortalitou. V základním léčebném přístupu dominuje kromě opatření změny životosprávy tzv. best medical therapy (BMT).
Ta spočívá ve snížení rizikových faktorů aterogeneze a trombogeneze, tj. v abstinenci kouření, úpravě krevního tlaku, glycidového metabolismu a zejména v optimalizaci koncentrace aterogenních lipoproteinů. Riziko trombotické okluze snižujeme protidestičkovou medikací, v někter ých případech antikoagulační léčbou.
Ve srovnání s intervencí rizikových faktorů aterosklerózy u nemocných po infarktu myokardu či po iktu jsou nemocní s periferní aterosklerózou stále velmi často léčeni nedostatečně a velké rezervy jsou zejména v oblasti hypolipidemické léčby. Zde není dosahováno cílových hodnot klíčového LDL cholesterolu (LDL-C - low-density lipoprotein cholesterol, cholesterol s lipoproteiny o nízké hustotě) pod 1,4 mmol/l, nebo alespoň snížení jeho koncentrace o více než 50 % výchozí hodnoty.
Tato přísná cílová hodnota je opodstatněná, neboť tito nemocní se nacházejí v kategorii vysokého rizika. Dosažení tohoto cíle je u nich prioritou.
V současnosti, pokud nedosáhneme dostatečného snížení koncentrace LDL-C kombinací maximálně tolerované dávky vysoce účinného statinu s ezetimibem, je indikována léčba inhibitory PCSK9 (proprotein konvertáza subtilisin/kexin typu 9). V této oblasti, vedle zavedeného alirokumabu a evolokumabu - léčiv inhibujících aktivitu tohoto izoenzymu na bázi monoklonálních protilátek, nově přichází inhibitor syntézy konvertázy PCSK9 - inclisiran.
Toto léčivo na bázi inhibujících oligonukleotidů čili siRNA patří do skupiny nově konstituované skupiny "siranů". Jeho aplikace jedenkrát za tři až šest měsíců snižuje koncentraci LDL-C o více než 50 %.