Předmětem předloženého článku je soubor artefaktů z doby římské, který se do Národního muzea dostal v roce 1897. Soubor byl prvně publikován J.
L. Píčem, ale jeho práce bohužel obsahovala řadu závažných chyb.
Tyto mylné informace pak byly v odborné literatuře tradovány celé příští století, což bylo příčinou řádného vědeckého zhodnocení nálezů a jejich potenciálu. Na tomto místě byly tedy nálezy a nálezové okolnosti kriticky zhodnoceny a bylo zjištěno, že většina předmětů pochází z jediného bohatého žárového hrobu ze starší doby římské.
Pouze několik artefaktů naznačuje, že se do souboru přimíchaly z jiných starších hrobů. Pozoruhodnost souboru je podtržena přítomností bimetalické destičkovité ostruhy se čtyřmi nýty.
Takové ostruhy se vyskytují v bohatých bojovnických hrobech rozšířených od jižní Skandinávie po střední Podunají. Představují svrchní vrstvu germánské společnosti pozdně fláviovského období a následující doby prvních adoptivních císařů.