Navzdory poklesu prevalence kompletní bezzubosti v posledních deseti letech zůstává bezzubost zejména v důsledku současného trendu stárnutí populace takřka celosvětovým palčivým problémem. Z terapeutických možností se kromě léty ověřené rehabilitace pomocí celkové snímatelné náhrady na základě průlomové publikace P.
I. Brånemarka z roku 1977 spektrum terapie rozšiřuje i o implantologické řešení.
Uplatnění implantátů je možné jak ke stabilizaci celkové snímatelné náhrady, tedy jako součást náhrady hybridní, tak i jako součást fixní protetické práce, která je nesena výhradně implantáty. Ideálním řešením u pacientů s rozsáhlejší atrofií alveolárního výběžku, kde je nutné esteticky korigovat i podporu rtů a tváří, případně kde by zuby ve fixních náhradách měly značně prodloužené klinické korunky, jsou náhrady hybridní.
Hybridní náhrada přitom využívá širokou škálu komerčně dostupných retenčních prvků, které slouží pro retenci a stabilizaci protézy, přičemž se mohou jednotlivé fixtury spojovat nebo mohou stát samostatně. Jaké jsou možnosti při volbě jednotlivých retenčních prvků hybridních náhrad?