Spiritualita seniorů - tematizace, identita a uskutečňování pirituality a její vazba s konstrukcí stáří
Abstrakt
konstrukcí stáří. Z tohoto popisu pak vyvodit možné implikace pro sociální práci.
TEORETICKÁ VÝCHODISKA: Výchozím teoretickým prizmatem je na obecné rovině konstruktivistický rámec, na rovině sociální práce pak Person-in-Environment v jeho postmoderní podobě. Spiritualitu chápeme jako subjektivní vztah k transcendentálnímu vědomí.
Stáří pak jako stav určovaný jak věkem (65 let a více), tak způsobem utváření a rozumění určitému úseku života. METODY: V rámci kvalitativní pilotní studie byly využity pro tvorbu dat polostrukturované rozhovory (n = 13) se seniory ve věkových skupinách od 65 do 89 let.
Analýzy byly realizovány procesem kódování a kategorizací kódů za využití programu Atlas.ti. VÝSLEDKY: Konstrukce uzlových bodů spiritualit ovlivňuje míru vlivu spirituality na jednání, stejně jako uchopení spirituálních aktivit a copingu.
Společným tématem je potřeba svobody oproti přílišnému svázání náboženskými vodítky. Konstrukce typů spiritualit se neukazuje jako zásadněji propojená s konstrukcí stáří.
IMPLIKACE PRO SOCIÁLNÍ PRÁCI: Výstupy považujeme za užitečné pro ty sociální pracovnice a pracovníky, kteří se zaměřují na spolupráci se seniory. Především pak zjištění, že spiritualita nemusí být propojována s pojetím stáří a s vnímáním stáří jako takového.