Článek analyzuje význam a účinky ustanovení § 13 občanského zákoníku, zejména s ohledem na to, do jaké míry upravuje jednotu v soudním (a jiném) rozhodování a povinnost zdůvodnit odklon od "precedentu". Argumentuje, že toto ustanovení samo o sobě nezakládá žádnou povinnost následovat předchozí rozhodnutí, nýbrž pouze vysvětlit, proč soud v pozdějším případě dospěl k odlišnému závěru.
Není-li "precedentem" ani nález Ústavního soudu, ani konkrétním způsobem publikované rozhodnutí jiného vrcholného soudu, je úlohou účastníků řízení, aby na něj soud upozornili. Neučiní-li tak, nemohou legitimně očekávat, že se jím soud bude zabývat.