Abstrakt
Pandemickému šíření viru SARS-CoV-2 zamezí kombinace účinných protiepidemických opatření a aktivní imunizace. Rychlá konstrukce vakcín, které prokázaly svou účinnost v zábraně přenosu infekce SARS-CoV-2 a které chrání především před rozvojem nejzávažnějších forem nemoci COVID-19, vychází z podrobného popsání imunopatogeneze infekce koronaviry SARS-CoV-2.
Přirozená infekce, která se přenáší vzdušnou cestou, indukuje u jedince komplexní obranný zánět. Klíčová je schopnost rychlé a efektivní tvorby interferonů.
Ty spolu s dalšími úrovněmi obrany (T a B lymfocytární imunitou) vedou k eliminaci virové infekce a tvorbě specifické imunitní paměti a trénované vrozené imunitě. Část osob, především s rizikovými faktory, nezvládá eliminovat infekci obranným zánětem, který následně přesmykuje k zánětu poškozujícímu. Ten je charakterizován tzv. "cytokinovou bouří" abnormálními typy buněčných smrtí, zvýšenou cévní permeabilitou a protrombotickým stavem s rizikem smrti.
K aktivní imunizaci proti SARS-CoV-2 jsou schváleny mRNA vakcíny a vektorové vakcíny, které obsahují umělé úseky genomu SARS-CoV-2, které kódují imunogenní části glykoproteinu S. Oba typy vakcín se jeví jako bezpečné a účinné.