Abstrakt
Potřeba poznat pravdu je pojmově spojena s právním procesem coby řešením konkrétní situace. Odvětvím práva, které na kvalitu tohoto poznání klade nejvyšší nároky, je bezesporu trestní řízení.
Ačkoliv odmítneme relativistické přístupy k nemožnosti poznání, je třeba si i nadále uvědomovat limity poznání. Označíme-li za pravdu to, co koresponduje s realitou, musíme si pak připustit skutečnost, že zejména při zpětné rekonstrukci děje se budeme k pravdivému obrazu skutečnosti toliko přibližovat.
Takovýto závěr ovšem neznamená, že bychom snad opustili koncept objektivní pravdy a dokazování v trestním procesu by se stalo hříčkou subjektivních pravd a pravděpodobnostních úvah. Objektivnost pravdy naopak spočívá v onom uvědomění si limitů našeho poznání a nalezení optimální hranice zjištění skutkového stavu.