Abstrakt
Cílem této práce je podrobně rozebrat problematiku povinnosti jednat s péčí řádného hospodáře stanovené členům statutárních orgánů obchodních korporací, a to zejména se vztahem k následkům porušení této povinnosti spočívajícím v povinnosti k náhradě škody nebo jiné újmy způsobené opožděným nebo nepodaným insolvenčním návrhem (§ 99 insolvenčního zákona) a ručením za závazky obchodní korporace (§ 68 zákona o obchodních korporacích). Zvolený problém je řešen již ze svého teoretického východiska, tedy je rozebrán smluvní i zákonný charakter této povinnosti, a následně porovnány důsledky a zejména pak procesní aspekty institut ručení i odpovědnosti statutárního orgánu.
Výsledkem takového porovnání má být srozumitelný výklad, který má nejen předestírat možnosti věřitelů a insolvenčních správců obchodních korporací v úpadku, ale i opomíjený pohled pro členy statutárního orgánu, kteří se mohou ocitnout v pozici žalovaných. Práce by tak měla přispět k lepšímu porozumění jednotlivým právním institutům.